Kulturní a poznávací akce 2017

Liberec
10.04.2017

Za příjemného jarního počasí jsme se vypravili na výlet do Liberce, města pod Ještědem a zároveň krajského města Libereckého kraje. Téměř 200 km dlouhá cesta po dálnici rychle ubíhala.

Na náměstí Dr. E. Beneše se nachází architektonický klenot – budova radnice. Novorenesanční stavba z r. 1893 nahradila původní radnici, jež byla vystavěna v letech 1599–1603 a jejíž půdorys můžeme najít v dlažbě na náměstí. Hlavní věž radnice je vysoká 61 metrů a je zakončena plastikou rytíře.

K zajímavým stavbám či místům ve městě patří divadlo F. X. Šaldy, zámek (ten je však nepřístupný), Liebigovo městečko či Valdštejnské domky. Na Zámeckém kopci nad meandrem Lužické Nisy se nachází zřícenina hradu Hamrštejn. Přehradní nádrž Harcov (Liberecká přehrada) leží v údolí Harcovského potoka. Byla vybudována v letech 1902–1904.

My jsme podnikli okružní jízdu městem. Pak jsme si vybrali restauraci na náměstí Dr. Edvarda Beneše, kde jsme s výhledem na monumentální stavbu radnice poobědvali a poté se vydali na Ještěd.  

Ještěd
Vrchol Ještědu se tyčí nad městem do výše 1012 metrů. Věž originální konstrukce zde postavené je vidět ze širokého okolí a právem se stala symbolem regionu. Byla postavena podle projektu Ing. arch. Karla Hubáčka, který byl za návrh oceněn prestižní Perretovou cenou. Objekt, v němž sídlí spojové středisko a horský hotel Ještěd s restaurací, byl otevřen v září r. 1973.
Až na vrchol je možné dojet autem, není třeba žádného povolení. A pak už je možné projít se / projet se po ochozu a kochat se krásou vůkol. Při naší návštěvě byl obzor v oparu, ale i tak byl pohled do kraje úchvatný.

Cestu zpět jsme nezvolili po dálnici, takže trvala sice déle, ale zato jsme viděli ještě mnoho krásných míst. Jedním z nich byla kouzelná vesnička Světlá pod Ještědem, místo, kde pobývala spisovatelka Karolina Světlá a situovala sem děj mnoha svých románů. Dále např. Stráž pod Ralskem, Ralsko (696 m n. m.), Mimoň, Doksy, v dáli silueta hradu Bezděz na kopci Velký Bezděz (604 m n. m.) či Mělník.
Výlet se jako vždy velice vydařil.

Foto: Ješťed

Modrava a Tříjezerní slať
05.07.2017

Modrava leží v nadmořské výšce 985 metrů na soutoku Modravského, Roklanského a Filipohuťského potoka, jejichž soutokem vzniká Vydra. Nádherná šumavská příroda k návštěvě přímo láká… A tak jsme se nechali zlákat 

Počasí nám přálo, deštivé dny skončily a my jsme si na Modravu vyjeli za krásného slunečného dne. Nejprve jsme navštívili Dřevák (centrum řemesel), a jak název napovídá, dozvěděli jsme se mnohé o dřevu. V interaktivní expozici je možno si poslechnout kvalitu tónu vyprodukovaného hudebním nástrojem s ozvučnou deskou vyrobenou ze dřeva s kazem (sukem), z normálního dřeva a z rezonančního dřeva. Dřevo se sukem vydá velice špatný tón. K rozeznání druhých dvou tónů je potřeba trocha hudebního sluchu. Mně připadaly oba tóny stejné  Dozvěděli jsme se, co je hůkadlo. Mohli jsme si ohmatat polínka z různých druhů dřeva. A pak zde bylo tolik, tolik hraček, samozřejmě dřevěných – pejsek, kočička, kravička, ptáčci… Je možné si koupit dřevěnou hračku a sám si ji vymalovat.(Bezbariérové WC v Infocentru i v Dřeváku – zde slouží i trochu jako komora).

Tříjezerní slať
Přímo z Modravy vede na Tříjezerní slať asfaltová silnička, dlouhá zhruba 2,5 km. Před cílem cesta vede do táhlého kopce, takže elektrický vozík je nutností. Slať má rozlohu 19 ha a je ukázkou typického šumavského vrchovištního rašeliniště. Cesta úchvatnou přírodou rychle ubíhala. Nalevo od nás si pobublával Roklanský potok, napravo jsme mohli pozorovat lesní velikány, trávy, květiny a motýlky s třepajícími se křídly. Balzám na duši... A ten svěží horský vzduch!
Kolem tří jezírek vede naučná stezka a snadno se projde (i projede na vozíku) po 250 m dlouhé dřevěné lávce. K vzácným rostlinám zde patří borovice bažinná, bříza trpasličí či rosnatka okrouhlolistá. Nad hladinou poletovaly modré vážky. Prostudovali jsme si informační panely a vydali jsme se na cestu zpět. Ještě jednou jsme se pokochali pohledem na tu krásu kolem. A pak už nás čekala jen cesta domů.

Foto: Modrava a Tříjezerní slať

Sokolnické ukázky na hradě Rabí
22.08.2017
Impozantní zřícenina hradu Rabí není zrovna nejvhodnějším turistickým cílem pro vozíčkáře, přesto jsme se vypravili právě tam. Rabí je městečko na řece Otavě v předhůří Šumavy, na němž se na stejnojmenném vrchu (540 m n. m.) rozkládají ruiny stejnojmenného hradu. Hrad Rabí byl v r. 1978 zapsán na seznam národních kulturních památek České republiky. Jeho počátky sahají do poloviny 13. st., kdy byl pravděpodobně založen rodem Wittelsbachů. Známými vlastníky byli Švihovští z Rýzmburka, kteří hrad drželi až do r. 1549. V roce 1420 a 1421 byl hrad obléhán husity. Jan Žižka Trocnova zde přišel o druhé oko...
Na hrad vede kamenitá cesta, kterou je možno zdolat na elektrickém vozíku. Je to trochu dobrodružné J Mohli jsme vjet až na nádvoří, kde přebývají dravci pana Milana Zaleše, sokolníka, který působil na zdejším hradě již před mnoha lety. Odtud odešel do zoo Plzeň a zde předváděl své sokolnické umění asi 12 let. Není nám tudíž neznámý... Vloni se opět vrátil na Rabí. Prohlédli jsme si dravce a přesunuli se z nádvoří do podhradí, kde ve vnějším hradním příkopu za malou chvilku začalo představení: ukázky výcviku dravců a sov s komentářem o jejich životě. Navíc jsme si mohli vyzkoušet, jaké to je, když se nám na ruce (samozřejmě v sokolnické rukavici) usadí orel mořský… Viděli jsme v akci káně Harrisovo, orla mořského, kalouse ušatého, káně lesní, výra afrického a poštolku vrabčí. Mimochodem malinká poštolka vrabčí je pátým nejagresivnějším dravcem na světě. Užili jsme si to.
Máte dojem, že sokolnické ukázky jsou týráním zvířat a že ptáci nemají svobodu a trpí? Pak vězte, že: „Pro tyto ptáky je pohyb jen druhotný. Létají jen proto, aby se nasytili, napili, vykoupali, ochránili teritorium, vychovali mláďata, eventuálně odletěli do teplých krajin. Jinak létat nepotřebují, neudělají zbytečný pohyb, šetří energii. Pomocí chvatových pout, obratlíku a dloužce jsou fixováni proto, aby si nezničili opeření. Ve voliéře by si obrousili letky a nemohli by létat.“ (Milan Zaleš, sokolník)
Pak už zpátky po kamenité cestě. Zvládli jsme to. Na oběd jsme se usadili v Rábské hospůdce, kterou můžeme doporučit.

Muzeum sokolnictví
V budově přímo na náměstí bylo otevřeno Muzeum sokolnictví (zřídil ho pan M. Zaleš). Budova má boční vchod a je vybavena plošinou pro vozíčkáře, takže se snadno dostaneme do prvního patra, kde se expozice nachází. Zde jsme nejprve zhlédli asi 12minutový dokument o sokolnictví a potom jsme si prohlédli exponáty: dravce, kostry dravců, péra, vajíčka, sokolnické potřeby – např. čepičky, obratlík či dloužec.

(Bezbariérový vstup; plošina do 1. patra; bezbariérové, dostatečně prostorné WC)
Sokolnictví má v naší republice dlouholetou tradici. V roce 1967 byl založen Klub sokolníků při  Českomoravské myslivecké jednotě. V roce 2010 bylo sokolnictví v ČR zapsáno na Reprezentativní seznam nemateriálního kulturního dědictví UNESCO.
 

Autor: Naďa Helmerová

Foto: Sokolnické ukázky na hradě Rabí