Manětín a Kočín
13.05.2014
Náš první výlet letošního roku měl dva cíle. Prvním byl Manětín, zvaný Perla baroka, který okouzluje návštěvníky množstvím barokních památek. Největší pozornost přitahuje terasově upravené náměstí se zámkem, kostel sv. Jana Křtitele, barokní měšťanské domy, sousoší Nejsvětější Trojice a hřbitovní kostel sv. Barbory. Druhým cílem byla vesnička Kočín, ležící nad údolím Kočínského potoka, 7 km severozápadně od Plas.
V Manětíně jsme se prošli krásně upraveným zámeckým parkem a pak jsme zhlédli prodejní výstavu mladé plzeňské malířky Markéty Levé Duhové královny a mystická zvířata. Velice zajímavá díla.
V Kočíně jsme navštívili pana Zdeňka Knora, který pečuje na svém statku o koně. Tito čtyřnozí krasavci byli kdysi slavní, dnes už jsou ve sportovním důchodu, např. hvězda Lentini. Rozdali jsme mrkve a jablka a dosyta jsme se vynadívali na ta nádherná stvoření.
Neukirchen beim Heiligen Blut a Eschlkam
03.06.2014
Začátkem června jsme se vypravili do sousedního Německa – do Neukirchenu a nedalekého Eschlkamu. Neukirchen beim Heiligen Blut (Novokostelí u svaté krve) je známé poutní místo v Bavorském lese. Kostelní věž se tyčí daleko nad krajinou. Pouť ke zdejší Madoně patří po staletí k nejvýznamnějším bavorským mariánským poutím. Od samého počátku byla zvláštním způsobem spojena se sousedními Čechami. Podle dochované legendy zachránila v roce 1420 před husity zbožná selka z české Loučimi oltářní obraz. Bájná událost, která dala vzniknout pouti v Neukirchenu, pochází z první poloviny 15. století z období husitských válek. Jeden z husitů nalezl sošku Madony, chtěl ji zničit a hodil ji do blízké studny. Soška se ale vrátila na své původní místo. Toto se třikrát opakovalo. Husita se poté pokusil dřevěnou sochu zničit šavlí. Sekl do její hlavy a z té začala prýštit krev. Husita chtěl utéct, avšak jeho kůň se nemohl hnout z místa.
Poté jsme pokračovali do Eschlkamu, který leží na hranicích s Českou republikou. Na hraničním přechodu Eschlkam/Všeruby začíná Východobavorská Svatojakubská cesta.S německým přítelem jsme poobědvali v útulné restauraci. Zde jsme se zcela náhodně setkali s panem Josefem Wolingerem, tvůrcem studny, u které se mohou znavení poutníci občerstvit a odpočinout si. My sami jsme se u studny zastavili a zapsali jsme se do knihy návštěvníků. Na návrší Leminger Höhe u Eschlkamu jsme se prošli po stezceu umění, na které se nachází šest velkolepých uměleckých děl. Stezka má název "Hraniční setkání – cesty mezi východem a západem" a má symbolizovat sblížení sousedů v příhraniční oblasti. Odpoledne jsme jeli k Dračímu jezeru a u kávy jsme se kochali jeho krásou.
(Na parkovišti u Dračího jezera WC pro vozíčkáře na euroklíč, čisto a pořádek samozřejmostí.)
Třeboň
30.09.2014
Na další letošní výpravu jsme se vydali do Třeboně, do krásného lázeňského města v jižních Čechách. Jednodenní výlet ovšem znamená, že lze vidět jen malou část toho, co Třeboň turistům nabízí.
Prohlídku města a obdivování památek jsme začali na Masarykově náměstí, obklopeném měšťanskými domy s renesančními a barokními štíty. Nejvýznamnějším objektem je stará radnice, z jejíž 31 metrů vysoké věže je krásný výhled do okolní krajiny. Radnice vznikla v 16. století přestavbou dvou shořelých domů. S přispěním císaře Ferdinanda III. byla k radnici později přistavena čtyřboká, 31 metrů vysoká věž s ochozem. V polovině 18. století bylo průčelí budovy ozdobeno freskami s rožmberským, schwarzenberským a městským znakem. Při přestavbě roku 1819 byl radniční dům zvýšen o druhé patro. Uprostřed náměstí stojí renesanční kamenná kašna z r. 1569 od kameníka Jordana, v její blízkosti barokní mariánský sloup. Na náklady měšťanů Jana a Alžběty Pilsových byla roku 1780 zhotovena socha Panny Marie na štíhlém jehlanu, jež spočívá na trojbokém podstavci se sochami sv. Josefa, sv. Vojtěcha a sv. Alžběty.
Na oběd jsme zavítali do známé restaurace Šupina na tamější rybí specialitu, kapří hranolky. Můžeme jen doporučit, vynikající!
Posilněni jsme se prošli malebnými uličkami města. Za zmínku určitě také stojí třeboňské brány. Tři z nich střeží cestu do centra – u kostela brána Budějovická, na východní straně Hradecká a v jižní části města Svinenská. Hned za ní je ještě jedna brána, Novohradská, vedoucí na hráz rybníka Svět.
