Kulturní a poznávací akce 2012     

Lidice
15.09.2012

Náš další výlet směřoval do Lidic, obce s krutým osudem. Zde, na pietním území Památníku Lidice je uchovávána vzpomínka na tragické události válečného roku 1942.   

Nejprve jsme navštívili multimediální expozici muzea, která nabízí divákovi emotivní vstup      do pohnuté historie, která mohla postihnout kteroukoli obec na území protektorátu Čechy a Morava. Tady jsou v přítmí vystaveny fotografie, několik dochovaných předmětů zničené obce a promítány autentické filmové dokumenty od nástupu Hitlera k moci, přes vyhlazení obce až     po vyprávění lidických žen, které měly to štěstí a vrátily se po válce domů. Ovšem jen některé se shledaly se svými dětmi. Viděli jsme např. fotografie parašutistů, kteří zahynuli v kryptě kostela Cyrila a Metoděje v Praze, košili jednoho z atentátníků, šatičky Věnceslavy Karáskové, dochované dveře kostela sv. Martina… 

U památníku věnovanému lidickým dětem, které zahynuly v polském Chelmnu, se derou člověku slzy do očí. Dětské sošky jsou jako živé, jako kdyby ty děti na nás opravdu hleděly…

Dále jsme pokračovali k základům Horákova statku, základům školy a kostela sv. Martina. Za potokem stojí hrušeň, která běsnění nacistů v Lidicích přežila. Jediný svědek událostí... Na konec jsme si prohlédli růžový sad. Iniciativa k jeho založení vznikla v Anglii, kde 10. června 1954 vystoupil s touto myšlenkou spolek "Lidice budou žít", jehož předsedou byl Barnett Stross, poslanec britského parlamentu. Tento návrh se setkal ihned se širokou podporou v mnoha dalších zemích. Definitivně byl sad založen v červnu 1955. V současné době obsahuje celkem 213 odrůd růží v počtu více jak 24 tisíc keřů.

Na tragický osud obce upomínají i názvy lidických ulic. Hlavní z nich nese název  10. června 1942 (datum vyhlazení), další ulice nesou názvy obcí, které stihl podobný úděl – např. Oradourská (Francie), Marzabottská (Itálie), Tokajická (Slovensko).

Na pozdní oběd jsme zašli do restaurace Lidická galerie (ul. Tokajická 152), bezbariérová, můžeme doporučit.

Slapy, Davle, Štěchovice
09.09.2012

Za krásného slunečného dne počátkem září jsme se vypravili na výlet na Slapy a navštívili jsme také okolní zajímavá místa – Slapskou přehradu, Davli, Hradišťko a Štěchovice. Slapy leží doslova nad Vltavou, i když dnes již ne tak vysoko, jako tomu bylo před postavením Slapské přehrady. Nejstarší dochovaná zmínka o Slapech je z roku 1292, kdy český král Václav II. zakládal klášter zbraslavský a v listině vypočítával řadu vesnic, které se poté staly klášterním majetkem. Dominantou obce, již z dáli  viditelnou, je kostel sv. Petra a Pavla s osmibokou lodí, dílo s největší pravděpodobností J. Santiniho. Podél Vltavy jsme dojeli k vyhlídce na Ždáň a poté pokračovali do Davle.

Městys Davle leží na soutoku Vltavy a Sázavy, 22 km jižně od centra Prahy. První zmínka o Davli je spojována se založením benediktinského kláštera sv. Jana Křtitele, který založil v  roce 999 na vltavském ostrově sv. Kiliána český kníže Boleslav II. Klášter byl roku 1517 opuštěn, dnes jsou patrné na ostrově již jen zbytky kláštera. Naproti ostrovu se nachází kostel svatého Kiliána, který je jediným kostelem zasvěceným tomuto patronovi v Čechách. Roku 1905 byl  v Davli postaven most, který se o mnoho let později proslavil na filmovém plátně. V létě roku 1968 se v Davli natáčely scény k válečnému filmu Most u Remagenu a remagenský most představoval právě starý most davelský. Ten dnes slouží jen jako lávka pro pěší. Automobilové dopravě slouží od r. 1991 most Vltavanů. Prošli jsme se po filmovém mostě a pokračovali jsme proti proudu řeky, až k soutoku Vltavy a Sázavy.

Náš výlet poté směřoval do Hradišťka, kde jsme poobědvali a trochu si odpočinuli před cestou do Štěchovic.  Zastavili jsme se na krásné vyhlídce, odkud jsme mohli obdivovat zajímavou stavbu secesního kostel svatého Jana Nepomuckého s farou a Štěchovickou přehradu. V obci se do Vltavy vlévá říčka Kocába, podél níž stojí mnoho trampských osad obklopených nádhernou přírodou. Projeli jsme se těmi krásnými místy a pak už jsme se vraceli zpátky domů.

Eschlkam, Dračí jezero, Klenčí pod Čerchovem, Výhledy
27.07.2012

Koncem července jsme si vyjeli opět do Německa, a to do malebné vesničky Eschlkam v Bavorsku pár kilometrů za hraničním přechodem Všeruby. Cílem naší cesty bylo setkání s panem Josefem Altmannem, vedoucím Infocentra. Velmi srdečně nás přijal na radnici. Dozvěděli jsme se další informace o Eschlkamu a okolí. Mimo jiné nám p. Altmann vyprávěl o společných německo-českých akcích, které podnikají většinou ve spolupráci  s obcemi Všeruby a Kdyně. Jedná se o pěší túry a četné výlety na Šumavu apod. Čas rychle uběhl a museli jsme se rozloučit. Domluvili jsme se, že naše setkání zcela jistě nebylo poslední a my se opět uvidíme buď v Německu, anebo u nás v Česku.

Na zpáteční cestě jsme se zastavili znovu u Dračí jezera. Prošli jsme se po břehu a vnímali jsme krásu přírody, která nás obklopovala.

Po překročení hranice jsme se stavěli na oběd v útulné Chodské chalupě na vrchu Hrádek nad obcí Újezd, 4 km od Domažlic (bezbariérový přístup, ochotný personál, můžeme vřele doporučit). Pozdní odpoledne jsme ještě využili k návštěvě Klenčí pod Čerchovem. Zde by bylo možno navštívit Muzeum Jindřicha Šimona Baara, ale bylo již po zavírací době. Zastavili jsme se tedy pouze u jeho  památníku na Výhledech. Dílo vytvořil roku 1933 sochař Ladislav Šaloun. Od pomníku se otvírá překrásný výhled na Trhanov, Chodov, Hrádek a i na vzdálenější Domažlice. Jindřich Šimon Baar (1869-1925) byl český realistický prozaik, básník, sběratel pohádek a katolický kněz.  Narodil se a zemřel v Klenčí pod Čerchovem. Jako kněz působil na různých místech v Čechách, ale jako spisovatel zůstal věrný Chodsku.

A pak už před námi byla jen cesta zpět.

Zámecký statek Býkov
17.07.2012

V úterý 17.07. jsme si udělali odpolední výlet do nedalekého zámeckého statku Býkov vzdáleného 12 km od Plzně. Přes řeku Berounku jsme se přeplavili přívozem v Darové a pokračovali dále směrem k obci Hromnice známé hlavně svým jezírkem. Voda jezírka je slabým roztokem kyseliny sírové, je proto sterilní a bez života. Sloučeniny železa dodávají jezírku červenou barvu, proto také bývá nazýváno Červeným. Je široké 130 m, dlouhé 190 m, hluboké až 18 m a vzniklo 60 m pod úrovní okolního terénu závalem odvodňovací štoly krátce po zastavení těžby břidlice.

Hospodářský dvůr Býkov byl postaven v roce 1703 řádem cisterciáků a velkou zásluhu má na stavbě opat plaského kláštera Evžen Tyttl. Dnes, po rozsáhlé rekonstrukci německým majitelem,  se zde nachází zámecký hotel, wellness-centrum a dále zde najdeme muzeum historických zemědělských strojů a nástrojů, starou kovárnu s původním funkčním vybavením, pekárnu, kapli. Sloupkům u vchodu do objektu vévodí dva býčci a jeden je též uvnitř.

Prohlédli jsme si vystavené zemědělské stroje a v mysli se přenesli do dávných časů…

V zámecké restauraci jsme si dali trošku pozdní oběd. Prostředí je stylové, vše vkusně upraveno, stejně tak i venkovní prostory. V hotelu jsou i bezbariérové pokoje, ovšem v restauraci bezbariérové WC nenajdete.

Cestou zpět jedeme opět přes přívoz. Pan převozník už nás zdáli vidí a sjíždí ze svého domečku k řece, aby nás přeplavil na druhou stranu. Krásný výlet. 

Klatovy
13.07.2012

V listopadu 2011 byla po rekonstrukci otevřena nová expozice katakomb v kostele Neposkvrněného početí Panny Marie a svatého Ignáce v Klatovech. Nyní je zde bezbariérový přístup z boční strany kostela v Balbínově ulici, a tak jsme i my mohli navštívit toto bývalé pohřební místo, kam byli pochováváni členové jezuitského řádu i měšťané. V rozsáhlém podzemí bylo od druhé poloviny 17. století do roku 1783 pohřbeno 200 lidí. Těla uložená na hoblinách v dubových rakvích a obložená chmelem se mumifikovala díky proudění vzduchu. Když byl větrací systém později zasypán, část těl se nenávratně poškodila a musela být pohřbena. Do dneška se zachovalo jen 36 mumií, v kryptách jsou uloženy i dvoje kosterní pozůstatky.

Expozice v katakombách vypráví o životě v barokních Klatovech, který významným způsobem ovlivnili jezuité. Zhlédli jsme dokumentární filmy pojednávající o právě skončené rekonstrukci. Zvláště zajímavá byla část vyprávějící o Anežce z Příchova. Její mumifikované tělo bylo zkoumáno na CT, počítačovou technikou byla zobrazena její lebka, která podle získaných parametrů byla poté vymodelována a rekonstruována pravděpodobná tvář této osoby. Na základě prozkoumaných dochovaných částí původních šatů byl ušit oděv a postava Anežky Příchovské znovu ožila. Návštěvníci mohou obdivovat toto skvělé dílo, vedle kterého spočívá v rakvi mumie skutečné Anežky Příchovské.

Nechybí zde ani badatelna a pracoviště pro konzervátory mumií. Součástí projektu je i umístění prosklené lávky, takzvaného prampouchu, podle návrhu světově uznávané architektky Evy Jiřičné. Spojují bývalou jezuitskou kolej a gymnázium.

Druhá naše zastávka v Klatovech byla v Muzeu Dr. Hostaše, kde jsme zhlédli výstavu paličkované krajky. Viděli jsme skutečně obdivuhodná díla vytvořená touto nelehkou technikou – obrázky, klobouky, ozdoby apod. Úžasná byla díla dětí – sova, lovecký pes s myslivcem, stromy, květiny. Autorům, a to většinou chlapcům,  bylo 9 let. Zvláště působivý byl vánoční stromeček ozdobený pouze paličkovanými ozdobami. 

Výlet se nám opět vydařil, ostatně jako vždy. 

Koncert Pearl Jam
02.07.2012

Skupina Pearl Jam, pocházející z amerického města Seattle, oznámila sérii koncertů a na seznamu nechyběla ani Praha, která se tak zařadila mezi deset evropských měst, ve kterých se koncert konal. Pearl Jam loni oslavili 20. výročí své existence a při této příležitosti vydali reedice starých alb, knihu a natočili dokument.

Do naší republiky přijíždějí Pearl Jam již počtvrté. Poprvé se tu představili 15.11. 1996 na turné k desce “No Code”, jejich druhá návštěva se odehrávala v rámci propagace nahrávky “Binaural” a naposledy se představili fanouškům v pražské O2 aréně před šesti lety. Všechny tyto akce se setkaly s velkým fanouškovským ohlasem.

Do o2 arény jsme se tentokráte vypravili i my a nelitovali jsme. Koncert Pearl Jam se zpěvákem Eddie Vedderem byl fantastický. V aréně panovala po celou dobu úžasná atmosféra. Koncert skončil o půlnoci a jen neradi jsme se loučili s úžasným zpěvákem. Domů jsme dorazili plni dojmů a nepokazil nám je ani déšť, bouřka a kroupy, které nás na zpáteční cestě zastihly.

 Eddie Vedder

Bamberg
24.05.2012

Bamberg je krásné starobylé bavorské město ležící mezi dvěma rameny řeky Regnitz. Bývá také nazýván Francký Řím, neboť se rozkládá na sedmi pahorcích. Město je protkáno sítí křivolakých uliček. Bamberg má i světovou raritu v podobě původně gotické stavby radnice stojící na mostě uprostřed řeky. Dominantou biskupské části města je Dóm sv. Petra a sv. Jiří z let 1211–1237 se čtyřmi štíhlými věžemi a interiérem s gotickou výzdobou. Díky stavitelským skvostům bylo historické jádro Bamberga v roce 1993 zapsáno na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.

Po příjezdu do města jsme byli nadšeni jeho krásou. Nejprve jsme šli k mostu Obere Brücke, na němž uprostřed řeky na umělém ostrůvku stojí budova staré radnice. Roku 1386 ji postavili měšťané na hranici mezi biskupským a městským územím. V dalších stoletích byla postupně přestavována až do barokního a rokokového stylu a v polovině 18. stol. dostala její fasáda freskovou výzdobu. Když jsme se pozorně zahleděli, viděli jsme na freskách i plastické prvky - nohu andílka vystrčenou z obrazu či závěs na oknem. A proč stojí radnice na mostě? Prý když měšťané požádali vládnoucího biskupa o kus země na stavbu své radnice, biskup jim odmítl ze svých pozemků cokoliv uvolnit. Měšťané proto uprostřed řeky zatloukli dřevěné kůly, vytvořili umělý ostrov a na něm si radnici postavili.

Z mostu se nám naskytl krásný výhled na řadu domků na nábřeží. Říká se jim Malé Benátky a byly to domky rybářů a řemeslníků. Putovali jsme dále a došli k budově na malém ostrově naproti radnici – k zámku Geyerswörth. Byl postaven ve 14. století a v roce 1703 barokně přestavěn. Sloužil jako sídlo bamberských knížat-biskupů. Prošli jsme se překrásným parkem, kde nás mimo jiné zaujal model města opatřený nápisy Braillovým písmem. Chvilku jsme si odpočinuli na lavičce a pak jsme se vydali do prudkého táhlého kopce. Došli jsme na rozlehlé náměstí Domplatz, po jehož obvodu stojí hned tři pamětihodnosti. Tou největší je císařský dóm - katedrála s proslulým bamberským jezdcem. Světoznámá jezdecká socha v životní velikosti z první poloviny 13. století představuje neznámého muže, ideál středověkého rytíře. Kdo to asi je? To už zřejmě nikdo nikdy nezjistí… Soudí se, že by mohlo jít o uherského krále sv. Štěpána I., švagra císaře Jindřicha II. Nebo snad o samotného Jindřicha II. či tehdy vládnoucího císaře Fridricha II. Štaufského? Ovšem koruna na jezdcově hlavě není císařská, ale královská. Zároveň to musela být osoba svatořečená, protože v kostele smí být zobrazen pouze svatý, pokud se nejedná o náhrobek zemřelého, což je tento případ… Interiér katedrály je pozoruhodný také tím, že má dva chóry s oltáři. Západní je zasvěcený sv. Petrovi a jsou     v něm uloženy ostatky papeže Klementa II. Jedná se o jediný papežský hrob severně od Alp. Dále je zde východní chór s oltářem sv. Jiří a před chórem hrobka s ostatky jediného svatořečeného panovnického páru, císaře Jindřicha II. a jeho manželky Kunhuty. Opět jsme zde našli model dómu s popisky Braillovým písmem.

Hned vedle dómu se rozkládá komplex budov zvaný Starý dvůr, který sloužil po založení biskupství jako sídlo zdejších biskupů. Dvě protější strany náměstí lemuje Nová rezidence,   do roku 1802 sídlo  bamberských vladařů - knížat a biskupů v jedné osobě. Dnes jsou uvnitř sbírky staroněmeckých a barokních obrazů.

Počasí bylo po celý den jako stvořené k výletu, a tak i díky příjemnému sluníčku jsme strávili v Bambergu krásný den.

Újezd u Domažlic, Furth im Wald, Dračí jezero
08.05.2012

Na začátek května jsme si naplánovali výlet na Kozinův statek do Újezda u Domažlic, a protože hranice s Německem jsou odtud nedaleko, vydali jsme se i k našim sousedům. Počasí bylo na cestování jako stvořené. Újezd je krásná, upravená obec. V Kozinově statku jsme zhlédli expozici dějin Chodů a selské rebelie, která skončila r. 1695 popravou J. S. Koziny v Plzni. Dále jsme si prohlédli různé předměty a nářadí, např. kolovrátek, nádobí, kroje a nahlédli do selské jizby. Do muzea je bezbariérový vchod.

Poté jsme jeli na 2 km vzdálený vrch Hrádek, kde stojí památník Jana Sladkého Koziny, pískovcová plastika slavného Choda se psem u nohou, dílo Čeňka Vosmíka z r. 1895. Přímo pod Hrádkem se nachází restaurace Chodská chalupa, kde výborně vaří. Střeží ji obrovský chodský pes. Obsloužily nás sympatické číšnice v  krojích, posilnili jsme se a pokračovali v cestě do Německa. Vchod do restaurace je bezbariérový, WC dostatečně prostorné i pro elektrický vozík. Restauraci můžeme vřele doporučit.

Přes hraniční přechod Folmava jsme se dostali do Furthu im Wald, známého mimo jiné svými každoročně konanými Dračími slavnostmi. Po několika málo kilometrech se nám otevřel nádherný pohled na vodní nádrž Dračí jezero. Prošli jsme se po mostě a kochali se krásnou přírodou vůkol. Na obzoru se zdvihají hory, kterým vévodí nejvyšší vrchol Šumavy – Velký Javor. A pak už jen poslední zastávka před cestou domů – památník pašeráka v lese nedaleko hraničního přechodu Všeruby.

Divadelní představení Ženitba
12.04.2012

V polovině dubna jsme se vydali opět za kulturou, a to do příjemného prostředí Divadla na Jezerce v Praze. Tentokrát jsme zvolili dílo klasika ruské literatury, představitele ruského realismu, Nikolaje Vasiljeviče Gogola Ženitba.

Ženitba z  r. 1842 je satirická komedie o dvou dějstvích. Vypráví příběh starého mládence Podkolatova, jenž si stále pohrává s myšlenkou na manželství, téměř se ožení, ale těsně před svatbou uteče oknem. Stárnoucí nevěsta Agáta ve snaze nepřijít o žádného z pěti nápadníků tak nakonec přijde o všechny. Podle komedie napsal roku 1952 český skladatel Bohuslav Martinů stejnojmennou operu.

Viděli jsme skvělé herecké výkony Radka Holuba a Báry Hrzánové v rolích Podkolatova a Agáty a dále např. Marka Taclíka, Miroslava Vladyku či úžasného Jana Hrušínského.

 Z. Hruška, M. Vladyka a J. Hrušínský

Plavba parníkem po Vltavě
16.03.2012

Jaro podle kalendáře ještě nezačalo, ale předjarní počasí již panuje. Na dnešní den máme naplánovaný výlet do Prahy s plavbou parníkem po Vltavě. Vyjíždíme včas, avšak dlouhá kolona před Prahou, pohybující se hlemýždím tempem, málem způsobila, že jsme se nestihli nalodit. Dorazili jsme pár minut před odplutím. Parník Classic River s útulným interiérem je připraven a tříhodinová podvečerní plavba začíná. Na palubě hrají k poslechu dva hudebníci – kytara a harmonika. Nálada je skvělá, číšníci sympatičtí, občerstvení vynikající. Venku se začíná stmívat, rozsvěcují se první světla  a odrážejí se ve vodní hladině. Krásné! Zvláště působivý je Karlův most a Národní divadlo. Plujeme k Vyšehradu a zpět. Tři hodiny uběhly hodně rychle a je tu konec plavby. Úžasný a nezapomenutelný zážitek. 

Koncert Jakuba Smolíka
27.02.2012

Mrazy již ustaly, jaro se blíží a my jsme se vypravili opět do Měšťanské besedy v Plzni. Koncert Jakuba Smolíka je vždy pro jeho obdivovatele opravdovým pohlazením po duši. Hned od samého začátku dokáže navázat kontakt s publikem. Zazněly nové písně i osvědčené hity. Všechna místa v sále byla obsazená a diváci, včetně nás, se báječně bavili.

Divadelní představení Proutník pod pantoflem
13.01.2012

První letošní cesta OS Sport Pulex vedla za kulturou.  V pátek 13.01.2012 jsme se vydali do Prahy do Divadla Na Fidlovačce na komedii G. Feydeaua Proutník pod pantoflem. Záletník Fernand se má oženit s mladinkou Vivianou, která je jedinou dcerou ctihodné pařížské baronky. Má však velký problém - nemá odvahu to přiznat své dosavadní milence, populární šantánové zpěvačce Lucettě. Fernand silně podcení Lucettin temperament a důvtip, dojde k mnoha zmatkům a nečekaným zvratům... Fernanda ztvárnil skvěle Marek Holý, ze známých herců účinkovali např. Tereza Bebarová, Petr Rychlý, Václav Svoboda. Představení se nám líbilo a po celou dobu jsme se dobře bavili.
 

Autor: Naďa Helmerová

   Tereza Bebarová  a  Petr Rychlý